Provoz tohoto blogu definitivně ukončen.

Až moc přitažlivý II. 1

30. srpna 2013 v 17:39 | Asway |  Až moc přitažlivý


Kapitola 1: Jde o princip
Černovlásek se naklonil nad zábradlí a zahoukal. Připadal si volný, jako pták, když roztáhl ruce a nechal se ovanout větrem. Na rtech mu hrál jemný úsměv, plný spokojenosti se životem a uhlové oči mu zazářily. Havraní vlasy se mu cuchaly, ale jemu to bylo v tu chvíli ukradené. Jen si užíval ten nenadálý pocit štěstí v srdci.
V tu chvíli bychom ho netipovali na někoho, kdo dokázal svést desítky žen po celém městě, ale bylo to tak. Tento mladý muž byl naprostý sukničkář, děvkař, nikdo, koho by lidé potřebovali. On ničil životy jiným. Nejednou ho načapal manžel, snoubenec nebo kluk jeho oběti u ní doma, jak se s ní muchluje v posteli. Ne, nevzal si z těchto situací ponaučení, naopak - ještě víc ho to začalo bavit.
Na chvíli ztratil rovnováhu a skoro přepadl, naštěstí ho silná ruka zastavila. "Dávej pozor, bráško," napomenul ho starší bratr a potom ho pustil.
Černovlásek jen protočil panenky. "Vím, co dělám, no ne?" odsekl prudce, jeho dobrá nálada ale nezmizela. Takhle mluvil skoro pořád, kromě chvil, kdy balil holky.
Bratr pohodil hlavou a jeho havraní vlasy svázané do culíku zavlály jako závoj. Dál už mlčel, nechtěl se zbytečně hádat, zdálo se mu, že toho má Sasuke dost. Poslední dobou se choval divně, chladně. Potkal nějakou holku a je jiný.
Nezamiloval se, to ne. Kdo by si to myslel, pořádně by se spletl. Nakonec už to Itachi nedokázal a promluvil. "A co se ti vlastně honí v hlavě o té Sakuře?" zeptal se a opřel se vedle Sasukeho o zábradlí.
Mladší Uchiha se zachmuřil. "Právě, že nevím. Nosí skoro pořád košile, má růžové vlasy, usmívá se, když se jí člověk dotkne..." zamumlal a seskočil ze zábradlí. "Jenže je obyčejná fňukna. Chápeš, že se mě nesnažila ani přesvědčit, abych s ní zůstal?"
"A zůstal bys s ní snad?" odfrkl si Itachi.
"To asi ne, ale jde o princip! A už jdem domů."
Od té chvíle, co se se Sakurou viděl naposled, tak bydlel u rodičů v Liberci. Její deník vrátil Ino a pak se ztratil. Z práce ho nějak šikovně vyšachoval otec, velice slibný politik. S jeho vlivem se všechno vždy podaří. Má tendenci ovlivnit lidi okolo.
Zato Mikoto, Sasukeho máma, byla příjemná žena, která si potrpěla na tom, aby se sem tam se syny viděla. A teď, když je můžu vidět každý den... jako každá matka přemluvila svého muže, aby Sasukemu pomohl. Snad jako jediná si ho dokázala podmanit a okouzlit natolik, aby jí alespoň naslouchal a zvážil její nápady.
Když se Sasuke odpoutal od práce a tím i od Sakury, nechtěl tam dále setrvávat. Alespoň na chvíli chtěl zapomenout na to, co se v minulosti událo a stát se normálním mladým klukem. Byt neprodal, jistě se tam jednoho dne vrátí. Možná, že to bude i brzy.
Jelikož jeho číslo není tajné a každý si ho může najít v telefoním seznamu, není divu, že mu radši matka koupila novou simkartu do telefonu, protože mu každou chvíli vyvolávali nějaké hloupé holky, se kterými se někdy vyspal. A od Sakury stále nic nepřišlo.
Možná, že to bylo to, co ho nejvíce štvalo. Čekal alespoň nějakou snahu! Čekal na to jeden měsíc, ale pak to vzdal. "Ty na ni nemůžeš zapomenout, co?" uhádl to Itachi.
Přikývl. Nešla mu z hlavy, ale co na tom záleží?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama