Provoz tohoto blogu definitivně ukončen.

Naučím tě lásce 5

30. srpna 2013 v 20:50 | Asway |  Naučím tě lásce


Kapitola 5: Sobec
Nejspíš se mi povedlo usnout, protože když otevřu oči, je všude tma. Jen v rohu místnosti je menší, blikající světlo, uvědomím si, že Sasuke sedí za svým notebookem. Jeho ruce se rychle míhají po klávesnici a slyším tiché cvakání, když sem tam ťukne hlasitěji na nějaké písmeno nebo mezerník.
Jsem zabalená v jeho peřině, jistě mě přikryl, když došel domů. Všechno, polštář, peřina, dokonce snad i stěny voní po jeho kolínské. A také aviváži... Vdechnu vůni. Pak si sednu. "Jsi vzůru," kostatuje a usměje se. "Bylo to překvapení, když jsem se vrátil, ale vzhledem k tomu, že je u vás teď ta holka, tak se ani nedivím..." Uchechtne se a vypne počítač, aby se mohl přesunout ke mně. "No, víš, Itachi je někde s nějakou holkou, mamka a taťka jsou u přátel. Víš co to znamená?" políbil mě něžně na rty, "Jsme tady sami."
Obtočila jsem mu ruce kolem krku a podívala se mu do očí. Byly plné nezkrotné vášně a očekávání, touhy a radosti z tohoto okamžiku. Naše rty se spojily. A Sasukeho jazyk byl velice dobyvačný, donutil mě otevřít ústa. Šokovaně jsem si uvědomila, že mi už stihl svléknout košili. Hladil mě po celé horní polovině těla a snažil se dostat k rozepínání podprsenky. Ucítila jsem zvláštní pocit nejistoty. Mezitím Sasuke rozepnul podprsenku a vrhl se na sukni. Dovný pocit narůstal, rostl a rostl... Když se chystalo na to hlavní, prudce jsem rozevřela rty a zapřela se rukama o jeho hruď. Pochopil a neochotně se odvalil vedle. Nastala chvíle trapného ticha. "Co bylo špatně..?" prolomil ho nakonec.
"Nevím, asi... asi ještě nejsem připravená..." zamumlala jsem a rozplakala se. Objal mě a snažil se mě utišit. Šeptal mi rozkošné slova, hladil mě ve vlasech a sem tam mě políbil, ale já nebyla k uklidnění. Začalo být vidět, že ho to začíná štvát, ale já nemohla přestat plakat. Mrzelo mě, že mu nedokážu dát to, co chce.
Podíval se mi do očí a chytl mě za ruku. "Nic se nestalo, Sakuro, tak přestaň plakat. Protože i já mám potom špatnou náladu, když vidím tvoje slzy..." usmál se přívětivě, i když ho to jistě stálo náladu. Ty se chováš teď tak dobře, jsi hodný a milý, vášnivý a správný kluk. Snažíš se o to, abych byla šťastná a chceš něco po mě... a já ti to nedokáži dát. Celou dobu jsem měla pocit, že to jde, ale když na to skutečně mělo dojít, tak jsem tě odstrčila. Jistě musíš být zklamaný a otrávený. A i přes to, se ke mě chováš mile. A já... připadám si tak moc sobecky vůči tobě...
Sasuke se posadí, už má dost toho mého fňukání. Má na sobě jen kalhoty. Zvedne se a odejde do koupelny. Rychle se obléknu a jdu za ním. Stojí u umyvadla a opírá se o něj. Vlasy mu přepadávají přes tvář... "Moc mě to mrzí," řekne tiše. Šokovaně zůstanu zírat, za co se omlouvá? "Celou dobu se k tobě chovám, jako bys ani nebyla moje holka... a potom ti ublížím tím, že tě nechám samotnou v dešti v parku jen proto, že jsi někoho políbila. Vlastně si na to měla právo, měla sis najít jiného, lepšího kluka, než jsem já. Potom se tě snažím utěšit a omlouvám se a ty to přijmeš. Vůbec nic mi nevyčítáš, bereš to tak, jak to je. Kdyby u tebe doma nebyla matka, hned ten den, co jsem tě tolik ranil, bych se s tebou vyspal. Byla jsi asi mimo a proto jsi neodporovala. A já toho tak sprostě využíval..." podívá se mi do očí. "Pak přijdeš ke mě domů, sama od sebe, se stejnou důvěrou, jako předtím. Místo, abych si k tobě přilehl, abys měla pocit bezbečí, tak si sednu k počítači. Probudíš se a já se chovám jako grázl. Znovu se s tebou skoro vyspím a ty řekneš 'Ne'. Místo toho, abych to naplno respektoval a mlčel, tiše tě upokojil a měl trpělivost, tak se naštvu, protože je ti to líto. Mrzí tě něco, za co absolutně nemůžeš. Není to tvoje chyba, slyšíš? To já jsem ten strašný, chovám se jako sobec, grázl a pitomec zároveň a tobě je to líto?! A dělám to zase. Štvu se na něco, za co by jsem měl být vděčný. To mě je to líto..." Jeho pohled zesmutní. "Běž pryč Sakuro... jdi za Narutem... nebo za nějakým klukem, kterému na tobě záleží a bude k tobě hodný... lepší než já. Nezůstávej s někým, kdo ti neustále ubližuje... Nebuď se mnou..." Poslední slova řekne pevně.
"Sasuke..." zašeptám. "Každý máme... svoje chyby, ale já nedokážu odejít... miluju tě, navždy... navždy..." Obejmu ho. Neopětuje objetí.
"Sakuro... uteč, dokud mi ještě nejsi ničím zavázaná..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pokynka-chan pokynka-chan | 20. srpna 2015 v 2:52 | Reagovat

Bude pokračko?? Jetli ano tak kdy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama