Provoz tohoto blogu definitivně ukončen.

Nepřítel na lásku - 2/2 (SasuSaku)

24. srpna 2013 v 23:53 | Asway |  Jednorázovky
Část druhá :)


"Jak myslíš," řekl a ztuhl jako socha.
Pousmála jsem se nad tou reakcí a kunai se přesunul k rukávu. Zahákla jsem ho za okraj a protrhla ho až k zápěstí. Stejně tak u druhé ruky. Košile spadla na zem a já získala možnost, podívat se pořádně na jeho svalnatou hruď, ne tak nechutně svalnatou, jako má Brish, ale tak pěkně, tak přitažlivou. I ruce stály za povšimnutí. Celé tělo bylo pokryté drobnými i většími jizvami.
Kunai jsem zase schovala a zvědavě se dotkla jeho ramene konečky prstů. Zavřel oči a nijak se nebránil, když jsem oběma rukama přejížděla po jeho vypracované hrudi. Když jsem se toho dotyku dosti nasytila, prsty mi samovolně vjely do havraních vlasů. Bože, zapomněla jsem, jak příjemné jsou na dotek. Znenadání přes mou hlavu přehodil své ruce tak, že jsem byla v zajetí statných paží a pout. Přitiskla jsem se k němu a políbila ho na krk. Cítila jsem, jak se zachvěl.
Tohle bylo jiné, než kdysi. Nyní už jsme nebyly děti. Položila jsem mu dlaň na tvář a nasměrovala jeho rty na ty své. Byl o hlavu vyšší než já, tak se musel sklonit, ale nezdálo se, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Jeho rty byly měkké a hebké. "Chyběl jsi mi," zamumlala jsem v pauze mezi polibky, vlastně to byla pravda. Proč jsem si to dřív nepřiznala?
Pak jsem se od něj raději vyvlékla. "Nebudu tě rušit, snad už to zvládneš, nějak. Pak ti půjčím nějaké Narutovo oblečení, kolikrát si ho tady nechal, když byl na návštěvě. Obvykle mu ty blbiny vracím, ale na tyhle jsem nějak zapomněla."
"Tak on se na návštěvě svléká, jo?" pozvedl obočí.
"Na co ty hned nemyslíš," zasmála jsem se. "Kolikrát tu přespával. Nic mezi námi není, to se neboj." Kdyby ano, tak mě Hinata zabije.
Vyšla jsem ven a zamyslela se nad tím, co se stalo v koupelně. Ale teď hurá pro to oblečení! Vzala jsem je z tašky, kterou jsem Narutovi chtěla později přinést. Tričko a kalhoty budou snad stačit. Tak už stačilo jen zaklepat na dveře koupelny a poslepu to hodit pootevřenými dveřmi na malý stolek poblíž sprchy. "A co takhle alespoň ručník?" ozvalo se.
Za chvíli jsem mu hodila i modrou osušku a čekala. "Sakuro? Jak si mám obléct asi tak tričko přes ty pouta?"
Neodpověděla jsem a počkala, až vyjde. Aniž by se mohl vzpamatovat, rychle jsem mu sundala ty pouta a zasmála se. "Aj, tak díky. Alespoň se obleču," pokrčil rameny a už si chtěl natahovat to tričko.
"Kam ten spěch?" naklonila jsem hlavu na stranu, stejně jako před chvílí on a zastavila mu ruku, držící oblečení. Chápavě se pousmál a tričko zahodil na křeslo. Přistoupila jsem k němu a stoupla na špičky, abych došáhla svými rty na ty jeho. Zasunula jsem mu ruce do vlasů a nechala ho, aby ty svoje obtočil kolem mého pasu. Přiskla jsem se na něj pevněji, než jsem měla v úmyslu a on zasykl bolestí. Vymanila jsem se mu, použila lékařské jutsu a co to šlo, jsem napravila. Pak jsem se vrátila do teplé a hřejivé náruče.
Po chvíli jsem pootevřela rty a ucítila jeho hbitý jazyk, jak se vsunul do mých úst a začíná hrát něžnou hru s tím mým. Ani jsem nezaznamenala, že mě začínal svlékat. Nejprve vršek. Když sundal i podprsenku, přemístil se od mých rtů směrem níž, na můj krk. Laskal ho s takovou vervou, že mi tam jistě zanechal fialové flíčky. Já zaklonila hlavu a hladila ho ve vlasech. Rukama mi jemně hnětl prsa a nakonec se na jedno přisál. Zavřela jsem oči a cítila, jak to ve mně vře.
Zacouvali jsme k posteli a on mě na ni položil. Stáhl mi i spodek a moje tváře získaly karmínový nádech. On se tím nezabýval, rukama mě hladil po těle a nevynechal ani milimetrové místečko. A tak se dostal až k mému klínu. Zatímco mě něžně líbal, vklouzl jedním prstem do mě. Byla jsem tak vlhká, že mi to ani nevadilo. Ani druhý prst mi nevadil. Ale to už jsem se prohnula jako luk a celé tělo mi polil žár. První orgasmus. Vypadal překvapeně, ale pokračoval. Tentokrát mi více roztáhl nožky a vklínil se mezi ně.
Dlaní jsem ho zarazila. "Sasuke-kun," vykvíkla jsem. "Budeš první."
Na chvíli se zarazil a pak mě pohladil po tváři. Svlékl si kalhoty a já ucítila špičku jeho erekce tam dole. Pomalu se zabořoval do mého těla, až ucítil překážku. Odtáhl se a pak ho do mě prudce a až po kořen vrazil. Bolestně jsem vykřikla a do očí mi vyhrkly slzy. Sasuke se chtěl odtáhnout a dát mi čas, ale já jsem obtočila kolem jeho pasu nohy a poprvé se sama pokusila hýbnout pánví. Projel mnou neočekávaně slastný pocit, tak jsem zasténala. "Bolí to?" nepochopil mou reakci Sasuke.
"Ne... je to nádherný," usmála jsem se. "Tak už konečně dělej." Přivřela jsem oči, když začal přirážet. Ach... Nevím, jak dlouho jsme zkoumali rukama naše těla a zběsile proti sobě přiráželi, ale když to na něj přišlo, tak tak jsem mu stihla naznačit, aby se odtáhl. Jemu okamžitě svitlo a vystříkal se mi raději na prsa. Padl vedle mě na postel a zrychleně oddechoval. Zvědavě jsem nabrala trošku té tekutiny z hrudi na prst a strčila do pusy. Chutnala... nijak špatně. Otočila jsem se a zjistila jsem, že se Sasuke celou dobu díval. Začervenala jsem se.
"Hm, tak fajn. A já chci teď ochutnat tvoje šťávičky," mrkl na mě Sasuke a sesunul se k mému klínu. Roztáhl mi nohy a opět mi tam strčil prst, zatímco klitoris dráždil jazykem. Neměla jsem možnost si ten pocit vychutnat, protože téměř po dvou minutách mnou projel další orgasmus. Tekla jsem šíleně a myslím, že Sasuke mohl chutnat požehnaně.
Trhaně jsem se nadechla. "Ach jo. Venku už je světlo. Tak rychle do sprchy," popadla jsem černovláska za ruku a dotáhla ho do sprchy. Na naše nahé těla jsem pustila teplou vodu a za pár okamžiků se mi už růžové vlasy lepily k obličeji. I on měl s polodlouhými havraními vlasy problémy, nicméně nedával najevo, že mu to vadí. Možná ani nevadilo. Sklopila jsem oči a začala ze sebe smývat jeho semeno, sliny a i moji šťávu. Zdálo se mi, že to působí trapně, ale jemu zjevně ne. Nesmál se, jen mě upřeně sledoval a kamarád dole mu už zase stál. Přitáhl mě k sobě, ale já se vymanila. "Sasuke, já už musím jít. Pospěš si."
Vyšla jsem ven a znovu jsem se oblékla do oblečení na boj. On na sebe hodil Narutovy kalhoty a tričko. Pak se na mě podíval. "Ty pouta dostaneš, no co si myslíš," zasmála jsem se.
"Jen na jednu ruku. Panebože, víš, jak z té úžasné pozice bolí svaly?"lehl si na postel a já ho za levou ruku přišpendlila k polesti.
Chtěla jsem už jít, ale volnou rukou mě chytil za předloktí. "A Sakuro..." Otočila jsem se na něj v očekávaní. "Buď opatrná."
Přikývla jsem. "Brzy na viděnou, Sasuke-kun," rozloučila jsem se a vyrazila z bytu. Už tak jsem měla šílené zpoždění. Pospíchala jsem na jih Konohy a cestou jsem potkávala spoustu zraněných lidí, spěchajících ninjů a zachraňujících mediků. Hluk mi prozradil, že to vypadá dost zle. Podle všeho Akatsuki nějak vyhrávali a každou chvíli se mohli dostat do Konohy. A to by byl tedy nepěkný konec. Vběhla jsem tam. A ke své další a možná i větší hrůze zaznamenala Brishe, jak odrazil několik hozených kunaiů. Sem tam se mihl plášť s mráčky, ale jinak se raději drželi nepřátelé ve skrytu prachu a sutin. Zasahovali naše bojovníky. Brish se zatím držel a když mě uviděl, usmál se.
Pak se ozvala ohromná rána hned na to výbuch. Nejbližší budovy zachvátil oheň. Někteří lidé byli na kusy, mě to odhodilo na tvrdou stěnu. A tehdy jsem dostala šílený nápad. Ranou jsem zbourala velký dům, do kterého jsem narazila. "Za sutiny! Všichni přeživší!" zařvala jsem a chopila se velení, jako by to byl skutečně můj úkol.
Uposlechli a podívali se na mě v očekávání dalšího rozkazu. Bylo tam zhruba patnáct schopných ninjů, tři ANBU bojovníci a dva genini. "Hej, vy, kluci!" zasyčela jsem. Oba genini, jeden hnědovlasý a druhý černovlasý se na mě otočili. "Teď poslouchejte. Najděte Tsunade-sama a zajistětě více ninjů. Pospíchejte. A opatrně." Přikývli a s vážností se shostili svého úkolu. "A vy ostatní! Čtyři nalevo, čtyři napravo. Pokuste se udělat barikády, aby k nám měli horší přístup. Další čtyři zabavte Akatsuki, házejte co největší útoky. Vy dva," ukázala jsem na náhodné, "vytahejte živé ze sutin. Zbytek se mnou obejde oklikou bojiště a zaútočíme na ně z obou stran. Jakmile budou hotové barikády a živí vytáhnutí, útočte zupředu. Jestli přivedou ti dva kluci další, rozdělte je na dvě skupiny a jedna z nich se přidá k nám. Zničíme je. Nebo spíš odrazíme útoky."
Rozhlédla jsem se, ale Brishe jsem nikde neviděla. Snad leží někde pod sutinami. Ani mi ho vlastně nebylo líto.
Vypadalo to dobře. Vyhrávali jsme na celé čáře, útoky jsme odráželi ze dvou stran a donutili je se stáhnout. Věděli jsme, že je neporazíme, ale dokážeme je držet dál. Použila jsem kopu útoků a cítila se unaveně. Genini přitáhli s sebou dalších patnáct ninjů a už to šlo hladce. Akatsuki se postupně přesouvali od Konohy dál. Ze sutin vytáhli Brishe, byl totálně zničený - natřikrát zlomená levá noha, nalomená ruka, rána na hlavě a na břiše. Byl v bezvědomí. On a pár dalších musí okamžitě do nemocnice, uvědomovala jsem si. Už to musíme skončit.
Chtěla jsem pomoci Brishovi. Ještě jsem zaslechla zprava větu: "Sejmi tu růžovlasou krávu, ta tomu velí." A pak mě zasáhla rána do břicha. Vnímala jsem jen tupý náraz na nějaký kámen a pak jsem ztratila vědomí.
Před očima se mi míhaly vzpomínky, představy. Hlavně Sasukeho tvář. "Buď opatrná." Jeho slova vystoupily nad všechno zmatené. Byla jsem opatrná dostatečně? "Sakuro," zašeptal Sasuke, stál u mě v pokoji v Narutově tričku. "Sakuro!" Proč mě tak volá? Proč na mě Sasuke tak křičí? "Saky, musíš se okamžitě vzbudit," založil si Sasuke ruce na hrudi. Nechápala jsem to. Proč bych se měla probouzet, když tohle je tak nádherný sen? "Sakuro!" další výkřik. "Sakuro, bude to v pořádku!" A on se usmál. "Sakura-chan, okamžitě vstávej." Zavrtěla jsem hlavou. "Sakuro, ty musíš okamžitě nabýt vědomí, tak vstávej." Opět jsem odporovala. Tady je tak hezky! "Sakura-chan! Sakura-chan, proberte se!" další hlas.
Nevnímala jsem to. Jediné, co pro mě bylo důležité, byla jeho usměvavá tvář. Ale ta se postupně měnila za staženou úzkostí. "Sakuro, udělej teď pro mě něco," přišel ke mně a dotkl se mé tváře, zajímavé, že jsem jeho ruku na tváři necítila. "Tak, uděláš?" Zeptal se. Bez rozmyslu jsem přikývla a čekala, co mi poví."Probuď se."
"Sakuro! Sakuro! Panebože, konečně otevřela oči." Byl to hlas Tsunade-sama, zněla lehce vyděšeně, ale stejně pracovně jako vždy. "Vnímaš mě, Sakuro?"
"A-ano, Tsunade-sama," zamumlala jsem. Poznala jsem v ordinaci v nemocnici. Proboha, co se tady děje? Jak jsem se tady ocitla. "Co... co se stalo?"
"Akatsuki na tebe zaútočili. Nevypadá to, že by se ti stalo něco vážného, jen pár žeber máš pěkně pochroumaných. Měla jsi štěstí. Ale upadla jsi do bezvědomí, možná máš otřes mozku. Budeš muset zůstat tady. Nebo máš někoho, kdo dá pozor, jestli jsi v pořádku?" zeptala se, zatímco mi prohlížela hlavu.
"Ano, někdo by tu byl," přiznala jsem.
Tsunade přikývla. "Zítra nikam nechoď. Buď doma a vylež se z toho. Ale dnes se minimálně do půlnoci buď vzhůru."
Ještě mi prohmatala hrudník a já zasykla bolestí. Nemám je zlomené, ale stejně bolí jako čert, mrchy. Nejspíš jsou nalomené, uvažovala jsem z praxe. Nejspíš bych to ještě zvládla sama, ale hokage mě sama vyléčila, přestože musela být také velmi unavená. "Děkuji, Tsunade-sama. Za všechno. Brzy na viděnou," rozloučila jsem se a vstala z lůžka.
"Ano, to doufám. Na shledanou, Sakuro." Zněla ustaraně. Pak vyletěla z ordinace a pospíchala někam, kde jí bylo potřeba mnohem víc. Částečně bojovala, částečně léčila. Musela být hrozně zničená a přesto dál bojovala s únavou.
I já jsem vykoukla z pokoje. Lidí již ubylo, ale stále čekaly desítky pacientů na vyšetření. Na chvíli jsem se zastavila. Měla bych jít a zaskočit někoho v ordinaci, vždyť musí být unavení. A já trošku chakry už nastřádala. Minimálně na pět lehčích případů by to vystačilo zcela určitě. Rozhlédla jsem se, po Tsunade-sama ani památky. Tak jsem vkročila do ordinace, kde seděl můj kolega Ischi a obvazoval ránu na pacientčině předloktí. Ta si pořád na něco stěžovala, mrskala sebou a tím tomu chudákovi ztěžovala práci. "Přestaňte sebou tak mlít nebo vám tu ruku jednoduše uřízneme, aby to tolik nebolelo," řekla jsem pevným hlasem. Byla to dlouhovlasá blondýna, vlasy potem slepené. A aby toho ještě nebylo málo, změřila si mě povýšeným pohledem studeně modrých očí.
"A vy jste jako kdo?" nakrčila nos a najednou ji zranění nebolela.
Ischi vzhlédl. "Ahoj, Sakura-chan. Já to zvládám, nepotřebuji vystřídat," usmál se.
"Víc rukou víc zvládne. Pozvi dalšího pacoše, já se už tady o slečnu postarám," oplatila jsem mu úsměv.
Blondýna těkala očima mezi mnou a Ischim. Ten pozval dalšího, postaršího muže a zatímco ho na druhém lůžku ošetřoval, já bez milosti obvázala její ruku. "Tak na jaký mám jít pokoj a na jak dlouho?" vyštěkla najednou podrážděně.
"Proč byste šla na pokoj? Jste skoro v pořádku, jen dodřená ruka. Běžte domů a nezdržujte," hodila jsem její kartu na stůl.
"Co si to dovoluješ?!" vyjekla překvapeně.
Naštvalo mě to. "Tak hele, slečinko," nemohla mít ani šestnáct, "my dvě jsme spolu husy nepásly, takže mi netykej. A myslím, že víš, kde jsou dveře." Obvykle jsem milá, ale tahle čůza mi pěkně pila krev. Nakrknutě za sebou třískla dveřmi. Ach jo, kráva. Vstala jsem a otevřela dveře. "Další, prosím!"
S Ischim jsme skončili se všemi až kolem půl desáté večer. Pacienti už na chodbě nebyli. Vypadalo to, že Akatsuki si potřebovali také odpočinout, tak na chvíli přestali s útoky. Proto bylo míň pacientů a Konoha rychle pracovala, aby udělala dobré barikády, dostala ženy a děti do bezpečí a připravila se na další vlnu.
"Uvidíme se zítra?" zeptal se Ischi. Vlastně byl docela hezký, polodlouhé hnědé vlasy, hebké a upřímné hnědé oči, malý nos a pěkně krojené rty, které když se roztáhly do úsměvu, přimněly mě smát se také.
"Ne. Tsunade-sama nechce, abych šla do nemocnice. Vlastně jsem už měla být dávno doma, protože jsem schytala útok Akatsuki. Asi jen otřes mozku a pochroumaná žebra," zavrtěla jsem hlavou, ale nejraději bych přišla a pomohla mu. Vyšli jsme z nemocnice.
Podíval se na mě nechápavým výrazem. "Měla jsi jít domů. Takhle jsi víc vyčerpaná, než jsi byla."
"Ráda jsem ti pomohla, Ischi," namítla jsem.
"Tak dobře. Já jdu na druhou stranu. Měj se," usmál se, ale v očích jsem zaznamenala kajícnost ta to, že mě nechal ošetřovat, když jsem "zraněná".
Popadla jsem ho za ruku. "Ischi, já jsem ti pomohla ze své vůle, tak si to laskavě nevytýkej, je ti to jasné?" Přikývl. "A taky se měj."
Ještě jsme se na sebe zaculili a pak se každý vydal svou vlastní cestou.
Doma jsem se ocitla hned po pár minutách, protože jsem pospíchala. Celkem jsem litovala černovláska, protože zůstal doma sám a připoutaný dost dlouho. Vešla jsem do svého pokoje. Tiše pravidelně oddechoval a spal. Oči, lemované dlouhými černými řasami, byly zavřené a pootevřené hezky krojené rty působily dojmem bezbranného chlapečka. Přešla jsem k němu a pohladila ho po tváři. Cukl sebou, ale neprobudil se. Můj maličký. Přešla jsem potom do kuchyně a narychlo ukuchtila něco k večeři. Pro dva, jak nezvyklé. Obvykle vařím jen pro sebe. Málokdy se tu objeví Naruto, Sai nebo nějaký kolega z práce. Nebo kolegyně.
Probudila jsem ho. "Pojď si dát pozdní večeři," usmála jsem se na něj, možná trošku omluvně, protože jsem ho nechala tak dlouho čekat.
"Že to trvalo," protočil oči, když jsem mu sundávala pouta. "Už jsem myslel, že tady umřu hlady nebo se pochčiju." Pospíšil si na záchod, chudák.
Počkala jsem na něho v kuchyni. Posadil se naproti mně. "Tak jak to šlo?" zajímal se.
"Nijak zvláštně. Chvilku jsem velela, ale zasáhli mě, tak jsem se musela dekovat do nemocnice," povzdechla jsem si a pak zaznamenala jeho zděšený pohled. Sasuke umí zděšený pohled? To jsem ani netušila. "No, nic vážnýho, jen pochroumaný žebra a otřes mozku," snažila jsem se ho uklidnit, což se mi bůhví proč nedařilo.
Vstal, obešel stůl a klekl si přede mě, aby si mě mohl pořádně prohlédnout. "Opradu jsi v pořádku?" nedal se.
"Sasuke, chováš se šíleně. Samozřejmě, že jsem v pořádku," zasmála jsem se. "A teď jez. A jen pro tvou informaci, zítra nemusím do práce."
Oplatil mi úsměv a vrátil se za stůl. Já už svou porci snědla a zamířila do sprchy. Teplá voda mi bičovala záda a uvolňovala ztuhlé svaly. Pocítila jsem úlevu, už žádná špína a pot z boje nebo krev z nemocnice. Čistota. Umyla jsem si vlasy a utřela se osuškou. Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem si s sebou nevzala žádné oblečení, do kterého bych se mohla obléct. Tak jsem okolo sebe obmotala osušku. Umyla jsem si i obličej a zuby. Všechno jsem nachystala, aby se měl do čeho utřít i on. Pak jsem mu položila nový kartáček na zuby na hromádku na stolku.
Na chodbě jsem ho potkala, také mířil do sprchy. Chtěla jsem se zajít do pokoje obléct, tak jsem si pospíšila. Hledala jsem ve skříni, co na sebe. Zima nebyla, takže tepláky asi ne... Noční košili? Hm, hm, hm. Můj pochod myšlenek zastavily až otevírající se dveře. Zvedla jsem k černovláskovi zelené oči. Zjevně si v koupelně pospíšil. "Hele, co kdybych na sobě zrovna nic neměla?" vyštěkla jsem a vduchu děkovala za osušku.
"Tak by to bylo naprosto perfektní..." usmál se. Stál tam jen v Narutových kalhotech, tričko si nevzal. Vlasy se mi vepředu zčásti lepily na obličej, ale vzadu v tom zvláštním a neobvyklém účesu vstávaly. Onyxové oči se dívaly škádlivě a v pozadí jsem zaznamenala... tužbu? Vzrušení?
Přešel ke mně a rukama mě objal okolo pasu. Tím se osuška trošku uvolnila a spadla na zem. Já jsem se začervenala a chtěla si intimní partie zakrýt, no nepovedlo se mi to, protože mi chytil ruce a přitiskl mě k sobě. Cítila jsem jeho teplou hruď na té své a jen co se mi podařilo si ruce uvolnit, tak jsem mu po ní prsty přejížděla a užívala si ten pocit. "Perfektní," zasténal a sklonil se tak, aby mě mohl políbit. Jeho teplé a měkké rty se otíraly o ty moje a dobyvačný jazyk se mi dobýval do úst, což mi připadalo nesmírně vzrušující, až jsem se zachvěla vzrušením. Přejel mi rukama ke krku a zlehka mě hladil. Zapletla jsem ruce do jeho vlasů a přivřela oči. On je měl otevřené a sledoval pozorně moje reakce. Pak mě znenadání chytl jednou rukou pod koleny, druhou u ramen a vyzvedl mě do vzduchu, až jsem překvapeně vyjekla a on se zasmál. Donesl mě do postele a jemně mě na nic položil. Pak už mu nejspíš došla trpělivost, protože hned sjel dlaněmi na má prsa. Já jsem ho vášnivě líbala a nechala jeho ruku sklouznout do mého klína. Vjel do mě prstem a já se zase prohnula jako luk při prvním orgasmu. Ruku měl celou mokrou, ale nezdálo se, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Pak se dostal tělem mezi mé nohy a naplno do mě vnikl. Zavřela jsem pevně oči a užívala si ten pocit. Chvilku čekal, abych si zvykla a pak ho povytáhl a přirazil. Zasténala jsem a hned potom proti němu začala přirážet. Netrvalo dlouho a pocítila jsem tak nádherný pocit, mravenčení v podbříšku, které se později přemístilo do celého těla. "SASUKE-KUN!" vykřikla jsem a orgasmem se mi stáhly poševní stěny. To ho už vyburcovalo a chtěl se odtáhnout. Ale to jsem já neměla v plánu. Překřížila jsem za ním nohy a nedovolila mu se odtáhnout. Nevydržel to a já jsem poprvé v životě ucítila, jak jeho teplé sperma stříká do mě. Byl to nádherný pocit a já jsem ho pustila až poté, co odezněl. Padl vedle mě na postel, ale hned se na mě otočil, v očích šok. "Sakuro, já jsem se chtěl... chtěl jsem, ale tys..." zamumlal zděšeně.
"Já vím," usmála jsem se a přitulila jsem se k němu.
"Tak proč...?" nechápal.
"Tak hele, Sasuke Uchiho," opřela jsem se o jeden loket a vítězně se na něj usmála. "Jestli je todle věc, kterou si tě u sebe udržím na pořád, tak to udělám ráda."
Překvapeně na mě koukal.
"A hádej proč." Zazubila jsem se na něj. "Protože tě MILUJU."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama