Provoz tohoto blogu definitivně ukončen.

Dobrá věc (SasuSaku)

8. září 2013 v 14:40 | Asway |  Jednorázovky
V anketě jste volili, že doujinshi chcete až později, že nejprve povídku. No tak dobře.
Je to můj první songfic, písnička Snad jsem to zavinil já od Olympic. Pár SasuSaku, pozor 18+! :) Vedlejší pár je NaruHina, jen naznačený ^^ Je to smutné a nechci, aby to takhle v Naruto skončilo, jasný, Kishimoto?! :D
Písnička je to tahle (I když si osobně myslím, že ji musí každý znát :D):
Je nádherná a ráda ji poslouchám ^^
Tak a teď už k povídce:


Správná věc

Sněhové vločky pomalu padaly k zemi, kde už tak či tak zářila bílá pokrývka. Všechny stromy spaly pod zimní čepicí, kterou měly na střechách i domy obyvatel Listové. Z komínů se kouřilo, správná Vánoční atmosféra. Děti s rodiči si povídali pohádky a hráli hry. Zamilované páry se držely za ruce a procházely ztichlou vesnicí. Všichni byli šťastní. Jen jeden člověk se neradoval, neměl totiž s kým. Stál na hlavách hokagů a mlčky upíral své onyxové chladné oči do prázdna. Vítr mu čechral havraní vlasy, které povlávaly. Otrásl se. Není divu, musela mu být šílená zima, ani ten plášť mu nemohl pomoci.
Nevěděl, jestli něudělal chybu, nevěděl, jestli si to nemá vyčítat. Pomohl jim v boji proti Obitovi a Madarovi, zachránil je. Spolu s nimi opravil Konohu a její okolí. Vykašlal se na pomstu. Nakonec tady i zůstal, z části oby chránil Itachiho milovanou vesnici, z části proto, že už neměl kam jít. Je až k neuvěření, jak se tým Taka mohl tak znenadání rozpadnout, ale bylo to i očekávatelné. Tým vznikl, protože všichni členové měli nějaký cíl. Cíl, kterého dosáhli, anebo změnili názor. Všichni černovláska na něco potřebovali. Juugo proto, že se nedovedl ovládat, když se rozzuřil. Jenže počas války se mu to nějak podařilo. V tom zmatku a potřebě se ovládat to prostě dokázal. Karin šla pro lásku k Sasukemu. Tu ale získala u Suigetsa. Suigetsu se přidal, protože hledal ty své meče. Jamile ale získal od Killera Bee po "souboji" Samehadu a začal opětovat Karininy city, tahle potřeba zmizela.
Když se pokusili dát tým zase dohromady, došlo jim, že to už nikdy nebude tak jako dřív. Vždyť i sám Sasuke, jejich velitel, už neměl cíl! Všichni zůstali v Konoze, ale už se nijak nestýkali. Pokud se náhodou potkali na ulici, jen na sebe zdvořile kývli. Tím to skončilo.
"Už strašně dlouho tady nesněžilo," ozvalo se pár metrů za černovlasým. Ten jen zavřel oči a ihned si hlas přiradil k známé osobě.
Pak je otevřel. "Jo. Já vím," přitakal tiše.
Blonďatý hokage přešel až k němu a díval se spolu s ním. "Je to jiné, že?" zeptal se po chvíli. "Není to jako dřív."
Sasuke se na něj zahleděl. "Zapomínáš, že my už nejsme děti. Dávno jsme dospěli, Naruto," připoměl mu. "Ty sám jsi příkladem, šestý hokage."
Usmál se a přikývl. "Pojď se mnou. Udělej Sakuře alespoň v ten Štědrý večer radost. Rádi bychom tě taky někdy viděli," požádal ho.
Už už se chtěl vymluvit, ale nakonec s povzdechem přikývl. Alespoň dnes by neměl být sám, tak to říkávala o Vánocích vždy jeho matka.
Všichni čtyři, on, Sakura, Naruto a jeho přítelkyně Hinata šli na rámen. Hokage se svou dívkou se pořád vesele bavili, snažili se rozesmát své přátele, ale nějak se jim to nedařilo. Sasuke byl chladný už od přírody a růžovláska vypadala duchem nepřítomna. Oči se jí leskly, jako kdyby každou chvíli chtěla začít plakat, ale v duchu si to zakazovala. Uchiha to zpozoroval. Cítil tam v hrudi divný pocit, ale nedokázal ho identifikovat. Lítost? Mrzelo ho to?

Zas jsi tak smutná,
kdo se má, na to koukat.

Mlčky přešli k Ichiraku rámen a posedali vedle sebe. Shodou okolností se Sasuke dostal na židli vedle Sakury, ale nevadilo mu to. Objednali si každý po jedné misce, ovšem kromě blonďáčka, který požádál pro sebe rovnou pět. Alespoň něco zůstalo stejné, jako tehdy.
Protože všechno se tolik změnilo... růžovláska si ho nikdy nevšímá, jako by byla úplně duchem někde jinde. Kakashi už, jak slyšel, nechodí pozdě. Škoda jen, že s ním už mise nemají. Ten už má jiný tým, který může štvát k nepříčetnosti. Naruto dosáhl svého snu a stal se šestým hokagem, jak si přáli všichni obyvatelé vesnice, když Tsunade zemřela. V něj měli důvěru. Také se konečně vzdal lásce k růžovlásce a místo toho se zaměřil na jiného blízkého člověka, který ho shodou okolností miloval už od malička, na Hinatu. Ta mu při válce vyznala city, už nebyla tou stydlivou a nenápadnou tmavovláskou, jako když byli děti. A to byla ta hlavní změna. Už nebyli těmi malými geniny. Už jim nebylo dvanáct. Dospěli. Všichni do jednoho.
Před obličeji jim přistály misky s ramenem. Popadli hůlky a zaměřili se každý na tu svou. Hovor přestal. Celý ho prakticky zastával Naruto, ale on se teď soustředil jen na tu pochutinu. Sasuke si koutkem oka všiml, že místo aby růžovláska jedla, jen se v tom nimrá. Celkově vypadala vyhuble a zničeně, měla by jíst. Zdálo se, že o něčem šíleně přemýšlí.

Nic jíst ti nechutná,
v hlavě máš asi brouka.

Díval se na ni a plně si uvědomoval, jak to musí vypadat, když ji tak hypnotizuje pohledem nějaké kobry, omamující svoji kořist. I ona to věděla a zrovna příjemné jí to nebylo. Odstrčila misku. "Už půjdu. Ještě musím pomoct... v nemocnici," vymluvila se tiše na svoji práci medika a s tichým "Uvidíme se později" odešla z ramen baru.
Nikdo tomu nevěnoval pozornost, ale až na Sasukeho. Ten byl zmatený. To jen on si všiml toho neupřímného tónu jejího hlasu? Nebo takhle mluvila stále a ostatní se to už naučili ignorovat?
"Taky půjdu," zamumlal a vstal od stolu. Rozhlédl se. Ještě uviděl, jak dívka s růžovými vlasy zahnula za roh jednoho domů. Pospíchal za ní. Musel s ní mluvit, ačkoliv nevěděl, o čem.
Skoro běžel, jak se ji snažil dohnat. Potom mu došlo, kam míří, tak to vzal jinou a kratší cestou, aby tam byl dřív a mohl se schovat do stínu. Skutečně šla na hlavy hokagů, aby tam uvolnila své pravé pocity a nechala dosud zadržované slzy, aby si našly cestu ven a zmáčely její tváře. Je taková pořád?, proběhlo Sasukemu hlavou. Je to kvůli tomu, že jsem se vrátil? Opravdu pro to tolik trpí?
Vyšel ze stínu a zamířil k ní. Nevšimla si ho do té doby, než natáhl ruku a dotkl se její zmáčené tváře. "Sa-Sasuke?" zašeptala šokovaně, ale te dotyk byl tak příjemný, že nedokála ucuknout. Jen zavřela oči. Tohle musel být sen.

Tak nezoufej, nic to není,
za chvíli se to změní.

Díval se na její překrásnou tvář a palcem jí setřel slzy. A potom ji k sobě přitiskl a nechal ji, aby mu zmáčela plášť. Cítil jemnou třešňovou vůni, když zabořil nos do jejích vlasů a zavřel oči. "Je to kvůli mě? Protože jsem se vrátil?" zeptal se tiše.
Vzlykla. "Nemůžu být v tvé blízkosti, když vím, že o mě nestojíš," přiznala smutně.
Na chvíli ztuhl a pak... se uvolněně rozesmál. "Sakuro, já o tebe stojím," opřel si čelo o to její a pobaveně sledoval její reakci.
"Pak zůstaň se mnou," objala ho okolo krku a ještě víc se k němu přitulila.
A to je právě to, co nemůžu. Nemůžu s tebou zůstat, proto ti musím ubližovat, projel mu hlavou, ale vzal ji za ruku. "Pojďme k tobě domů," popohnal ji. "Nebudeme stát tady v zimě."
Ruku v ruce kráčeli vedle sebe a Sakura si po dlouhé době připadala šťastná. Dokonce tak i vypadala. Sasuke se usmíval, ale v duchu smutnil. Vůbec s ní nechtěl nikam jít, protože věděl, jak to dopadne. Co udělá. Je to jako prokletí, vědět co musíte udělat a přesto to nechtít, protože víte, jak moc to tomu druhému ublíží.
Vzpomínal, jak se tvářila v ramen baru. Tak, smutně... zničeně... Věděl, že je to tak kvůli němu a tohle poznání ho štvalo nejvíc. Věděl, co musí udělat. Už jen to, že se přifařil zpátky muselo rozčílit půlku Konohy. Chápal, že to muselo být pro Naruta, jako hokageho, těžké. A co teprve pro tuhle dívku...

Snad jsem to zavinil já...

Dostali se až k jejímu domu, kam vpadli už se zapletenými jazyky do sebe. Z obou zářilo vzrušení a vášeň, i když Sasuke to jenom předstíral. Chtěl, aby byla alespoň teď šťastná. Chtěl ji vidět se usmívat. Je to láska?
Zavřeli dveře a doslova se na sebe vrhli. Sakura strhla ze Sasukeho plášť a okamžitě ho začala zbavovat košile, jak chtěla cítit jeho mužnou hruď. Ještě nikdy nerozepínala knoflíky tak rychle, jako nyní. I Sasuke nečekal a svlékl růžovlásce naráz všechno oblečení od pasu nahoru, kromě podprsenky, kterou stejně následně rozepl.
Oba do půlky těla nazí klopýtali do ložnice, kde si lehli na postel. Dívka začala vzdychat, když se přemístil z jejích, už z líbání opuchlých, rtů na krk. Přisál se na tu jemnou kůži jako upír, ale dal si pozor na to, aby tam nezbyla památka v podobě cucfleku. Vdechoval tu dráždivou třešňovou vůni, zatímco jemně pohladil rukama její ňadra. Potom jednu bradavku obkroužil jazykem.
"Sasuké," zasténala a zasunula prsty do těch hebkých černých vlasů.
Usmál se a hravě rukou přejížděl po jejím bříšku, než zasekl prsty až pod lem teplých kalhot, které v zimě nosila, a stáhl jí je z těch překrásných noh. Zůstaly jí jen kalhotky. Trochu se zastyděla a začervenala se. Přece jenom, ležela pod tím dosud chladným Uchihou... Nebyla si vědoma toho, že jemu připadá až nadpozemsky krásná. Stáhl jí poslední kousek prádla a vrátil se k jejím rtům. Ruka mu neposedně sjela níž...

Zkus zapomenout na všechno,
co je pouhou tou tmou, ...

Když se jí tam dotkl, prohnula se jako luk. Nevěřícné, jak rychle mohla dostat orgasmus při tomto mladíkovi. Zatímco se líbali, zasunul jí do pochvy dva prsty. Šlo to jako po másle a on věděl, že v tomto směru už je připravená.
Zahleděl se jí do očí a chtěl se zeptat na samozřejmou otázku, ale ona vyhrkla odpoveď dřív, než jen vydechl první slovo. "Chci tě!" Byl to jasný příkaz a on se rozhodl protentokrát uposlechnout, i když to jindy neměl ve zvyku. Jemně jí roztáhl nohy více od sebe a sundal si kalhoty, aby se mohl mezi ně vměstnat.

... obarvenou na černo,
smutnou tohou.

Byla ještě panna. Když to zjistil, odtáhl se a prudce přirazil, čímž z ní udělal ženu. Chvilku čekal, protože věděl, že to bolelo. V konejšivém gestu ji začal líbat na obličeji, na krku i na hrudi. Když sama poprvé přirazila, oba zasténali.
Potom už to šlo rychle. Vzdychali, občas Sakura vykřikla Sasukeho jméno. Když dostala druhý orgasmus, stáhla se okolo Sasukeho penisu a ten tak tak vyjel z jejího těla a už stříkal bílou tekutinu. Svalil se vedle ní do postele a oba se zhluboka vydýchávali.
Potom se Sakura k Sasukemu přitulila a spokojeně si položila hlavu na jeho rameno. V tomhle gestě bylo tolik důvěry. Jenom za tu chvilku mu znovu propadla a důvěřovala mu. Nemohl tomu uvěřit, jak lehko s ní mohl člověk manipulovat.
Snad tě dnešní noc naučí, že máš být opatrná, pomyslel si černovlasý. Poslouchal, jak začíná být její dech pravidelný a ona usíná. Odtáhl se od ní a přehodil přes ni peřinu. Vstal z postele a rychle se v koupelně osprchoval. Natáhl na sebe oblečení a posadil se na židli naproti posteli. Sledoval její tvář, naprosto uvolněnou.

Tak nezoufej, nic to není,
za chvíli se to změní.

"Už to dělám zase. Zase vás opouštím," řekl tiše. "Takhle to bude lepší. Všichni se naprosto zbytečně trápíte. A já taky." Připravoval se na dlouhou řeč, kterou si stejně nebude dívka pamatovat. "Vím, že bys chtěla být se mnou, Sakuro. Já vím, že mě miluješ," začal. "ale v tomhle vztahu by ani jeden z nás nebyl šťastný. Trápila by ses víc, než kdy dřív." Povzdechl si. "Když jsem tvrdil, že o tebe stojím, tak jsem lhal. Udělal jsem to proto, aby sis, až zmizím z tvého života, myslela, že moje srdce patřilo tobě, jako to tvé mě." Přivřel oči. "Nemiluju tě, Sakuro. Nemiluju, ale mám tě rád. Něco pro mě znamenáš, stejně jako Naruto." Usmál se. "Ty a on jste se dostali tak blízko k mému srdci, až je to obdivuhodné. A já vám za to děkuju. Za to, že jste byli a stále jste ochotni být mými přáteli." Oči se mu zaleskly, ale nedovolil slzám, aby sklouzly po tvářích dolů. "Já bych nikdy nebyl dobrý přítel. Ani pro jednoho z vás."
Stoupl si a přešel k oknu. Zatímco se díval ven, pokračoval. "Ztratil jsem rodiče, ztratil jsem klan a bratra. Celý svůj život jsem zasvětil pomstě. Nejdřív Itachimu, teď Konoze. Zrazoval jsem ty, kterým na mě záleželo," opřel se o parapet u okna, "Proto platím daň ninji bez citů. Už nikdy se tady neukážu. Už nikdy nikomu neublížím." Stiskl ruce v pěsti.

Snad jsem to zavinil já...

Díval se ven, sledoval, jak se v už temné ulici na zem snáší sníh. Mohl to vidět jen díky pouliční lampě.
"Jsem ráda, že jsi mi to řekl," ozvalo se za ním, až sebou chtě nechtě trhl a prudce se otočil, aby se zahleděl do těch smaragdových zaslzených očí. "Všechno jsem to slyšela. Předstírala jsem, že spím."
Vzpamatoval se. "Díky, Sakuro. Řekni Narutovi, že i on pro mě byl a bude bratrem," pousmál se a odcházel.
"NE! Udělej cokoliv, jen zůstaň!" vykřikla.
Otočil se, v očích měl mangekyou sharingan. "Dobrou noc, Sakuro."

Zkus zapomenout na všechno,
co je pouhou tou tmou,
obarvenou na černo,
smutnou touhou.

Když se Sakura probrala, byl už další den. Slunce zářilo na obloze, ale moc tepla nevydávalo, stále kralovala zima. Uvědomila si, co se dělo včera a bodl ji osten smutku, když si uvědomila, že černovlásek je pryč. Ale už nebyla tak smutná, jako dny předtím. Pomohlo jí to, jak upřímně mluvil Sasuke o svých pocitech, i když si myslel, že spí. Nemiloval ji, ale něco pro něj znamenala, nebyla mu ukradená, jak si myslela. Dokonce ji měl rád.
Vklouzla do sprchy. Když vycházela, všimla si, že zde včera nechal plášť. Byl dlouhý, černý s kapucí a na zádech měl menší znak klanu Uchiha. Zvedla ho a přičichla k němu. Všimla si, že spadl nějaký papír. Sklonila se a rozložila ho. Když všechno víš, vysvětli to Narutovi. Vzkaž mu prosím, že byl pro mě jako bratr a stále jím bude. Mám tě rád, Sakuro. Mám vás všechny rád. Sasuke
"Taky tě máme rádi," zašeptala a znovu přičichla k plášti. Voněl jako on. Pak pochopila. Nechal ho tady schválně, jako důkaz, že zde skutečně byl. Usmála se.
Obula si sandále a zamířila k Narutovi.

Tak nezoufej, nic to není,
za chvíli se to změní.

Sasuke byl v tu dobu už daleko od Konohy. Včera ještě zašel k sobě do bytu, kde si vzal pár věcí a druhý plášť. Usmíval se. Konečně věděl, že udělal správnou věc.

Snad jsem to zavinil já...
Já! Já! Jáá!

Tak co, jak se líbilo? Myslíte, že bych měla psát songfic častěji? Mě to poměrně bavilo, abych řekla pravdu :) Doujinshi přidám asi další víkend, zatím nevím :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 8. září 2013 v 17:08 | Reagovat

Nádherně napsané, ano, ano, určitě by si je měla psát častěji :D :D

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 9. září 2013 v 9:19 | Reagovat

Tak to bolo nádherné určite by si ešte mala napísať ....ide ti to samo od ruky..naozaj skvelá práca.

3 saky saky | 22. listopadu 2013 v 6:55 | Reagovat

proč je to smutnáý to je nefér ale i tak moc hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama